Přeskočit na hlavní obsah

Červená karkulka online

 V době sociálních sítí a různých komunikačních platforem,

žila holčička jménem Karkulka s jasně vyhraněným názorem

na barvy - červené oblečení, prádlo, obal na mobil v každý čas,

prostě cervena_karkulka_ever, to byl její alias.

Karkulka po vzoru tradiční moderní rodiny,

žila jen s matkou, do centra to měly půl hodiny,

ještě měla babičku, s tou od svých dětských let,

byla v kontaktu přes Wifi nebo kabelem s koncovkou RJ-45.

Jednou říká maminka: "Karkulko, babička snad onemocněla nám,

už dlouho nic nesdílela ani neposlala žádný spam,

snad nebudeš muset za ní osobně jet,

třeba podaří se Ti prostě prohrabat internet."

I sedla si Karkulka ke klávesnici,

že success bude mít doufající,

že však ještě mladá byla a neznala moc digitální svět,

pár crackerů a sociálních inženýrů bylo u ní hned.

"Karkulko, koho hledáš zde na facebooku?,

můžu pomoct, můžu Ti vést Tvoji ruku".

"Babička má poslala poslední post už dlouho zpět,

a nedává fotky, nehraje kvízy a nepíše na zeď svých denních pár vět."

"Karkulko, já pomoct můžu, stačí mi jen

když řídit se budeš mým návodem,

link pošlu, ty klikni a povol všechna oprávnění,

vůbec žádná digitální věda v tom není."

Tak uživatel s nickem kind_wolf_1976,

provedl malý penetrační test,

během chvíle skrz facebookové přihlášení,

měl přístup ke všem účtům a přijímal všechna oznámení.

Po výměně hesel a zařízení pro dvoufaktorové ověření,

dal se do práce a bez prodlení,

díky babičky digitální občance si vyřídil pár úvěrů,

a mezi jejími přáteli na sítích začal si budovat důvěru.

"Babičko, já bála se o tebe a konečně online jsi!"

"S Máňou já byla pokecat si na návsy."

"Babičko, proč píšeš takové hrubky ve svých zprávách?"

"Já tuze stonala a asi nejsem ještě úplně sdravá."

"Ale ty chyby - to nevidíš, co to máš s očima?"

"To jak kažlu, mi brýle občaz padají do klýna."

"Ale ruce se ti přece nikdy tolik nepletly, tak co s nimi máš teď?"

"Já píšu vžema deseti, abych ovládla tebe a celý internet!"

A kind_wolf_1976 spustil na klávesnici symfonii,

tlačítka zvonily pokojem jako na okně zvuk deště,

než by Karkulka stihla upozornit policii,

zavírala popupy, okno, za oknem, znovu a zase ještě,

když už snad posté na křížek reklamy namířila svoji myš,

a stále samé krypto, shein nebo wish,

rozhodla se pro důslednou amputaci,

vytržením LAN kabelu přerušila přítok digitálních informací.

"Tak na tohle nemám, končím, fakt už stačilo,

to by se ti, ty blbečku, vážně líbilo,

to si jako fakt myslíš, že nemám nic jiného na práci?

Tak koukej, jdu a kde to jde zruším si registraci,

smáznu profil na facebooku a dokonce i na tiktoku,

tak až budu nedostupná, ať z toho nejsi tak moc v šoku,

vypnu komp a zjistím co to vlastně je, venkovní ruch,

tak snad mi dá venku někdo follow a neotráví mě čerstvý vzduch.




Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Perníková chaloupka (nejsem autor!!!)

V šumavském polesí, v tom ráji vřesů, pracoval drvoštěp ze státních lesů, vyzbrojen sekerou, rumem a pilou, smrkům a modřínům rád pouštěl žilou. Protože nebyla nablízku školka, chodil s ním kluk Jeník a Mařenka, holka. Jednou, když táta dál dělal z lesa paseku, dala se Mařenka hlasitě do bréku: "Jeníčku, bratříčku, mě to tu nudí, asi chytím vlka - ten mech hrozně studí, pojď, nech milý bratříčku,  malin a borůvek narveme trošičku." Odešly dětičky potají k houštině, marně však pátrají po sladké malině. Po chvíli nebylo dětičkám do špásu, poněvadž zbloudily, nemají kompasu, usedly do trávy, neznaje data,  vtom se Mařce zjeví Morgana fata: "Jeníčku, podívej, co máme za kliku,  vidím město, je celé z perníku!" "Asi máš vidiny v neblahé předtuše,  vždyť jsi jen Mařena - a žádná Libuše. Tak zanech věštění a nazuj si holínky,  půjdem si k svačině nahrabat kořínky." Hrabaly dětičky, kde se šiklo, v tom někde nablízku světélko bliklo. Odešly dětičky k bílému puntík...

Útěk do Liverpoolu

 Zdravím všechny lidi dobré vůle z Jaguaru, bylo mi s Vámi vážně fajn a díky za skvělé chvíle, a nedělám za vším žádnou tlustou čáru, jen mě od Vás bude dělit nejedná námořní míle, asi posunout se nastal aktuálně ten správný čas, taky asi všechno prochozené už mám v Solihullu, a doufám, že z většinou z vás uvidím se zas, třeba na nějaké lodi plující z Liverpoolu, tak sbohem kolejím a automatickým vlakům, určitě ne sbohem ale lidem z naší skvělé party, tak zůstaňte sví a nepoddejte se externím tlakům, přeju hodně pohody a do pokeru ty nejlepší karty

Lednička a Mařenka (na přání)

 Já holka, co netuší jak se na lopatu sedá, z lesa netrefí a bez Jeníčka jedinou ránu nedá, teď problém mám - místo návratu s nákupem Jeníčka, přistála mi v bytě nová lednička. Prostě krabice samý displej, spousta tlačítek a nějaké páčky, já blondýna od ponožek až po natáčky, návod vytesaný do perníku jsem omylem slupla hned, teď hádám mě nezachrání ani mobil s přístupem na internet.