V šumavském polesí, v tom ráji vřesů,
pracoval drvoštěp ze státních lesů,
vyzbrojen sekerou, rumem a pilou,
smrkům a modřínům rád pouštěl žilou.
Protože nebyla nablízku školka,
chodil s ním kluk Jeník a Mařenka, holka.
Jednou, když táta dál dělal z lesa paseku,
dala se Mařenka hlasitě do bréku:
"Jeníčku, bratříčku, mě to tu nudí,
asi chytím vlka - ten mech hrozně studí,
pojď, nech milý bratříčku,
malin a borůvek narveme trošičku."
Odešly dětičky potají k houštině,
marně však pátrají po sladké malině.
Po chvíli nebylo dětičkám do špásu,
poněvadž zbloudily, nemají kompasu,
usedly do trávy, neznaje data,
vtom se Mařce zjeví Morgana fata:
"Jeníčku, podívej, co máme za kliku,
vidím město, je celé z perníku!"
"Asi máš vidiny v neblahé předtuše,
vždyť jsi jen Mařena - a žádná Libuše.
Tak zanech věštění a nazuj si holínky,
půjdem si k svačině nahrabat kořínky."
Hrabaly dětičky, kde se šiklo,
v tom někde nablízku světélko bliklo.
Odešly dětičky k bílému puntíku,
spatřily panelák, byl celý z perníku,
vylezly na žebřík a plny spěchu,
začaly pojídat sladičkou střechu.
"Kdo mne to budí, kdo ruší můj spánek?!"
"To jsem jen já, vánek!"
"Já ti dám vánek, ty jeden pacholku,
střechu mi sežereš beze všech okolků!"
A babice, která dřív bývala kráskou,
spatřila Jeníčka, hned vzplála láskou:
"Jeníčku, miláčku, pojď ke mně dolů,
koupím ti prstýnek, žít budem spolu,
láskou snad uhořím, i love you, je taime!"
"Na to ti neskočím, copak jsem kretén?"
"Tak buďte prokleti, ty i tvá děva,
kéž by vám můj perník roztrhal střeva!"
Komentáře
Okomentovat