V šumavském polesí, v tom ráji vřesů, pracoval drvoštěp ze státních lesů, vyzbrojen sekerou, rumem a pilou, smrkům a modřínům rád pouštěl žilou. Protože nebyla nablízku školka, chodil s ním kluk Jeník a Mařenka, holka. Jednou, když táta dál dělal z lesa paseku, dala se Mařenka hlasitě do bréku: "Jeníčku, bratříčku, mě to tu nudí, asi chytím vlka - ten mech hrozně studí, pojď, nech milý bratříčku, malin a borůvek narveme trošičku." Odešly dětičky potají k houštině, marně však pátrají po sladké malině. Po chvíli nebylo dětičkám do špásu, poněvadž zbloudily, nemají kompasu, usedly do trávy, neznaje data, vtom se Mařce zjeví Morgana fata: "Jeníčku, podívej, co máme za kliku, vidím město, je celé z perníku!" "Asi máš vidiny v neblahé předtuše, vždyť jsi jen Mařena - a žádná Libuše. Tak zanech věštění a nazuj si holínky, půjdem si k svačině nahrabat kořínky." Hrabaly dětičky, kde se šiklo, v tom někde nablízku světélko bliklo. Odešly dětičky k bílému puntík...