Zápisník montážníka

 V Anglii před mnoha lety,  Narodila se princezna růžová,  Obklopili ji růžovými květy  A postavili ji růžový hrad, Sudička zla ji dala do vínku,  Žádný trn a žádnou rostlinku, Však když dotkne se černé klávesy na klavíru, Promění se ve vlaštovku z papíru,  Z hradních oken tedy vyházeli všechna piana, Ale bez hudby nechtěli nechat ji od večera do rána,  Tak klavír pro tisíc hudebníků kousek od hradu postavili, Aby až do růžové postýlky slyšela jejich symfonii

 Když kácíš oranžovomodrý les, místo třísek létají kovové špony, příště to spíš zapálit běž, jen s sebou neber i okolní domy. Když z oranžovomodrého lesa uděláš paseku, z letokruhů nezjistíš stromů stáří, to zjistíš maximálně podle doteku, kolik rzi ti ulpí na tvé tváři. Na pasece nenajdeš pak žádné listy, jen kovový tam zbude chaos a zmatek, magnetem ale záhy objevíš místy, něco sponek, šroubků a matek.

 Šroub se zničenou hlavou,  bouchačku hledám já pravou,  hlavu mi rozložíme na molekuly,  baterky hned hlásí samé nuly,  palice nestačí, kde je kladivo,  začíná tu být teplo a žíznivo, brání se nám úplně bez důvodu,  anglický šroub teď pozná českou sodu, vrtačka odešla do křemíkového nebe, ten šroub tak se*s mě a taky tebe,  po hodině zmaru konečně šel šroub do volného letu, s ním i něco nářadí nervy moje odletěly na paletu.

 Chceš-li být ozářen trošku nebo velice, využij některou ze služeb našeho hospice, jestli si připadáš samá noha, ruka, samý úd, u nás klidně jen pouhým torzem buď, Marie Curie je fakt dobrá v tom, jak ti tělo rozbít na atom, jak tě zbavit šedin a poloviny váhy, to vše jen kouskem světla a bez námahy, chceš-li stáhnout hodně svoje míry, svěř se naší drahé Marie Curie, tabletku polonia a 150 rentgenů, ráda podá každému.

 Po záhadě na dvorku nalezeného míče,  Tu máme tajemství zmizelého klíče,  Jako z pera Conana Doyle, místního sira, Chyběl v zámku co vstupní dveře uzavírá,  Chyběl večer i ve tři ráno,  A pak se to stalo možná samo,  V šest ráno byl na svém místě... Nic nevíme a už nic není jisté,  Záhada stejná skoro jako Blair witch,  Skoro tajemná jako nalezený míč, Klíč objevil se jako přenosem ze Star treku, Snad někdo byl chvíli na útěku,  Nebo zvenčí měl pochybné plány,  Tenhle příběh asi ještě není za námi, Je to velká záhada pro běžného člověka,  Tak díky Anglii - povoláme Holmese Sherlocka.

 Když ostříháš se na puberťáka, nejednu holčinu to možná láká, s pozváním na pivo to možná ale nebude jen tak, prostě když od holiče odcházíš jak puberťák, hodit se může v kapse kde máš lístek s telefonem na rodiče, adresu do školy, domů a dvoje klíče, žvejkačku, karty s pokémony a lanko k praku, kartičku že už nemají ti říkat puberťáku, kousek plastu se jménem a informací, že v životě máš už chvíli po legraci, a že pivo ti můžou prodat doma i v cizí zemi, aniž by si kočka zadělala na problémy, pak říct ji můžeš Darling, mučo díky, z krámu si pak spolu se staříky, odneseš domů plechovku i celou basu, tak bacha Jardo, až se příště zase zbavíš vlasů.

 Zdravím všechny lidi dobré vůle z Jaguaru, bylo mi s Vámi vážně fajn a díky za skvělé chvíle, a nedělám za vším žádnou tlustou čáru, jen mě od Vás bude dělit nejedná námořní míle, asi posunout se nastal aktuálně ten správný čas, taky asi všechno prochozené už mám v Solihullu, a doufám, že z většinou z vás uvidím se zas, třeba na nějaké lodi plující z Liverpoolu, tak sbohem kolejím a automatickým vlakům, určitě ne sbohem ale lidem z naší skvělé party, tak zůstaňte sví a nepoddejte se externím tlakům, přeju hodně pohody a do pokeru ty nejlepší karty

 Jednou zaparkovala vedle mě menší modrá loď, vykoukl z ní chlápek a že "Na chvíli jsem pojď, mám takovou menší tvůrči krizi, klidně se spolu šábnem o provizi, král Jan po mě návrh nového města žádá, dost mi tím budeš krýt moje záda, když řekneš o takovém městě svoji představu..." ta loď měla zvláštní úpravu, uvnitř bylo místa víc než zvenku, a chlápek že vyřídí mi navštívenku, v čase o 800 let zpátky, tak prošel jsem lodními vrátky, vzal si tužku a kus papíru, a mým představám, vážně sobě na míru, nakreslil jsem nového města podrobný plán... no a přesně takhle byl Liverpool postaven a udělán

 Tati, zaběhni mi do škodovky nebo jaguáru, já bych už fakt hodně ráda měla nějakou tu svoji káru, však víš - motor o síle pár stovek poníků, ať ohromí to každou skupinu zedníků, hlavně ať je ta kára trochu do růžova, vždyť víš - já postarám se aby vždycky byla jako nová, já rozhodně barvu růžovou nemám na háku, tak ať je růžová aspoň na kolech nebo na čumáku, jen tak ladit mi to auto bude s mojí čepicí, až povalím si to rozbitou silnicí, s takovým strojem já budu tou pravou švédskou princeznou, kouskem jemnou a kouskem železnou.

 Když chceš do světa udělat pár děr, nestačí ti jen bezvadný charakter, na design svůj taky musíš dbát, prostě na prknech světa skvěle vypadat, svítit zelenou musíš do všech stran, jako správný elegán, a když beďarů máš na obličeji víc než moc, potom co mazal jsi je celou noc, respirátor je všechny skvěle schová, vizáž obličeje je potom jako nová, na oči pak brýle absorbující sluneční svit, no a do uší jako dekoraci oranžové špunty nasadit, na hlavu klobouk z bílé krokodýlí kůže, to z tebe udělá pravého světáckého muže.